Co je to hypnóza?
Hypnóza je změněný stav vědomí...
Je to stav ve kterém se každý z nás ocitáme, aniž by jsme o tom věděli několikrát za den. Už ráno, těsně před tím, než otevřeme oči abychom mohli začít bdít a nebo těsně před tím, než usínáme procházíme hladinou Alfa. Znáte ten pocit, kdy se začtete do své oblíbené knížky, nebo se zakoukáte do filmu jehož děj vás totálně pohltil...... toto je také hypnóza. A mohl bych pokračovat dále a dále. Z tohoto můžete pochopit, že tento stav je lidské mysli velmi přirozeným stavem. NENÍ TO NIC ŠKODLIVÉHO. Někdo tomu říká nevědomí, někdo podvědomí. Jakoukoli činnost, kterou opakujeme x krát po sobě si zcela sautomatizujeme a když se to stane, děláme ji na nevědomé úrovni. Je to jako řídit auto...Nemusíme si uvědomovat, že řadíme vyšší rychlostní stupeň, prostě na to nemyslíme a uděláme to. Také se vůbec nemusíme soustředit na svoje dýchání. O to se také stará naše nevědomí stejně tak jako o spousty dalších věcí.
A právě ve stavu Alfa, tedy v hypnóze můžeme komunikovat přímo s našim nevědomím. Z tohoto vyplývá, že ikdyž hypnotický stav není nijak škodlivý, ba naopak je prospěšný, tak v nesprávných rukou mohou vzniknout jistá rizika.
Schopnost pohroužit se do hypnózy se nazývá hypnabilita – nejvíce jedinců je středně hypnabilních a k oběma krajnostem ( extrémně vysoká a nízká až neexistující ) jich ubývá. Hypnabilita se v dospělosti téměř nemění a jde o vlastnost částečně související s rozvinutím fantazie, představivosti a ochoty nechat se přesvědčit ( sugestibility ).
První hypnóza bývá poznamenána zvědavostí – mnozí lidé napjatě sledují, „co to s nimi dělá“, což je ovšem z hlediska uvolnění kontraproduktivní. Schopnost uvolnění se a pohroužení se do hypnózy se během prvních sezení vyvíjí, někdy dosti výrazně.
U vysoce hypnabilních subjektů lze pracovat s takovými jevy, jako je věková regrese nebo posthypnotická sugesce s amnézií. Při věkové regresi se dotyčný vrací ve vzpomínkách zpět v čase do určitého období a určitých situací, které je schopen si živě vybavit. Takto je například možné zpracovat minulá traumata, která ovlivňují současné fungování dotyčného. Posthypnotická amnézie je pak neschopnost vybavit si zcela nebo částečně průběh hypnózy. Nedostavuje se automaticky, hypnotizér k ní musí dát příkaz a na předem dané slovo nebo gesto později vymizí. Jako posthypnotická sugesce se označuje akce přikázaná v hypnóze, kterou provede subjekt po probuzení. Kombinací sugesce a amnézie pak vznikne třeba situace, kdy si dotyčný po dehypnotizaci dá do čaje pět kostek cukru, ačkoli normálně nesladí. Na otázku, proč tak učinil, reaguje hledáním přijatelného vysvětlení, takže například řekne, že náhle dostal chuť na sladké.
Hypnóza u málo hypnabilních osob se podobá spíše relaxaci. Dobrá zpráva je, že účinnost hypnózy na míře hypnability až tolik nezávisí. U jistých typů problémů znamená sice vyšší hypnabilita výhodu, ale i málo citlivý jedinec může dosáhnout výrazného zlepšení svého stavu.
Co se asi ukrývá za dveřmi našeho nevědomí... ?
